O rostlině

Znaky, které Světelný kořen odlišují od běžných batátů:

1. Schopnost uchovávat světelný éter je v podstatě spojena s výraznou tendencí hlízy růst
do hloubky. Pokud je světelný kořen kultivován v mateřském humusu, může kořenová hlíza vrůstat do hloubek větších než dva metry. (Důsledek takto ztíženého pěstování nás nesmí svádět k tomu, abychom chtěli tuto bytostně podmíněnou vlastnost pěstování utlumit.)
2. Poloha listů na výhoncích je nápadně „živá“: listy mohou růst na výhonku po úsecích proti sobě, střídavě, jednotlivě, v páru či dokonce ve trojici (viz obrázek 2).
3. Listy světelného kořene mají červenofialový okraj.
4. Řezné plochy hlízy musejí být po uschnutí sněhově bílé. (Viděno fyziologicky neprobíhají žádné procesy oxidace.)
5. Tvoří se pouze čistě samčí, anebo čistě samičí rostliny. Schopnost ukládat světelný éter mají výhradně samčí rostliny. (Do důsledku vzato můžeme z tohoto důvodu označovat jako
světelný kořen pouze tyto.)
6. Při sklizni praští do očí i necvičeného pozorovatele světelnost hlíz, které jsou mimořádně citlivé, křehké a zranitelné a „ztvrdnou“ teprve v průběhu následujících hodin.
7. Světelný kořen způsobuje i v malinkých dávkách nápadný pocit sytosti. (Co se fyziologie
výživy týče nelze na základě měření obsahových látek tento jev vysvětlit.)

„Tato rostlina je jako jediná schopná ukládat ve svých pod zemí rostoucích částech světelný éter. A ten bude pro lidi v budoucnosti nepostradatelný.“

Zdroj: Ralf Rössner – Světelný kořen.